Proč blogování přináší jen zklamání aneb vítejte na mém blogu

26. června 2016 v 23:08 | Tulačka |  ÚVAHY
Od malička jsem pesimistka. Nevidím sklenici poloprázdnou, vidím, že někdo půjde kolem a sklenici převrhne. Možná zrovna proto jsem se rozhodla svoje působení na novém blogu zahájit článkem o zbytečnosti blogování...


Kdy jsem vůbec měla první blog? Bylo mi nějakých jedenáct... ach, ta nostalgie...růžové pozadí, hromada textu s chybami a soukromé informace, za jejichž zveřejnění bych nejradši mému malému já jednu vlepila. Dodnes si pamatuji, jaké nadšení mě ovládlo při vytváření blogu. Pečlivé vybírání vzhledu, předpřipravování prvních článků...trvalo mi třeba i několik týdnů uvést takový blog do provozu, a stejně jsem nikdy nebyla úplně spokojená. Ke všem mým negativním povahovým vlastnostem jsem ještě i perfekcionista. Perfektní kombinace, to Vám tedy povím.


Bohužel, poté, co byl můj vymazlený výtvor vypuštěn do světa, přišlo první zklamání v podobě žádných čtenářů. Moje naivní dětská mysl doufala v to, že se stane hvězdou internetu, a ono nic. Teprve po několika měsících jsem přišla na princip, jak získat čtenáře - věda spočívala v nevyslovené dohodě mezi blogery - ty mi okomentuješ článek, já okomentuju článek tobě.

A tak jsem strávila hodiny psaním komentářů typu "Hezký, souhlasím s tebou :)" pod desítky článků. I mě se komentáře pod články kupily. Deset, dvacet, když byl dobrý den tak klidně i třicet. Byla jsem populární a přesto mě to netěšilo.

Víte, nebyla jsem hloupé dítě. To vůbec ne. Vlastně jsem věděla, že píšu naprosté sračky a žádná rozumný člověk by je nečetl. Nikdo mi to říkat nemusel. A věděla jsem, že lidi, které na svůj blog lákám, ve skutečnosti chtějí pouze to samé co já - pozornost, tudíž je kvalita mých článků vůbec nezajímá.

Po několika týdnech jsem vždy s blogem praštila. Měla jsem jich okolo deseti, a ani jeden z nich mě netěšil. Postupně se z toho vždy stala honba za popularitou. Zatímco jsem odsuzovala mé spolužačky, bažící po "lajcích" na facebooku, dělala jsem to samé.

Když se podívám na dnešní blogovou scénu vidím ten samý vzorec. Kvalitně napsané články s dobrým obsahem zoufale schánějí čtenáře - autoři většinou odmítají tuto "komentářovou výměnu" jelikož je netěší a internet ovládly články s nulovou výpovědní hodnotou a/nebo velkým množtvím chyb.

Tím nechci tvrdit, že se cítím jako nedoceněná blogerka - ba naopak, vím, že popularity můžu dosáhnout, i když kvalita
mých článků je nevalná. A proto mě blogování netěší. Nevychází z mých žurnalistických schopností, ale z mých "schopností" propagace mého blogu.

Rozhodla jsem se pro jinou cestu. Místo barevného a propracovaného vzhledu davám jednoduchý, nerozptylující layout. Nebudu psát krátké a jednoduché články bez výpovědní hodnoty ale blog.cz využiju jako místo pro svojí sebereflexi, osobní rozvoj a místo kam se vypovídat. Budu psát, jak je mému srdci blízké bez ohledu na to, jak populární můj styl bude. Nebudu komentovat za účelem "nahrabání" čtenářů, ale okomentuji pouze to, k čemu budu opravdu potřebu a chuť se vyjádřit.

Uvidíme. Třeba si blog nějaké stálé čtenáře najde. Třeba ne. To ukáže čas. Jedno ale vím jistě - budu moci být na svůj blog hrdá. Protože to budu čistě já, já bez tlaku a potřeby předvést se či něčeho dosáhnout.

A nebo, ať to všechno shrnu do jedné věty: Vítejte na mém blogu!
Tulačka
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Pokud se vám blog líbí, zanechte prosím aspoň klik jako zpětnou vazbu autorce :)

>KLIK<

Komentáře

1 Kokleekio Kokleekio | E-mail | 29. června 2016 v 11:17 | Reagovat

Zdravím, taky jsem si jednou založil blog na blog.cz a moc dobře si vzpomínám na "komentářovou výměnu". Je zajímavý, že o tom někdo otevřeně píše.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama