Kreativní vzduchoprázdno

20. listopadu 2017 v 8:16 | Tulačka |  TULAČČINY KECY
Chci tvořit. Roztáhnout se na papír tak tence až skrz rozpraskané střepy duše spatřím sebe sama. V jakékoliv podobě - psát, kreslit, cokoliv co uspokojí můj kreativní hlad.
Proč tedy za mnou zůstávají jen nepopsané listy?
Copak už vevnitř není nic, co by se na ten papír dalo zachytit?
 

Zmařený potenciál youtube aneb pořád čekám na novodobé V+W

19. listopadu 2017 v 14:00 | Tulačka |  ÚVAHY
Výsledek obrázku pro tumblr youtube
Youtube jako platforma je věc, která měla skvělý potenciál ale bohužel jak už to tak bývá, lidé ji úplně znehodnotili.
Aneb proč youtube je jako knihkupectví - na jedné straně prodejny máte absurdní braky, nad kterými kroutíte hlavou a na druhé máte literární díla, která vám mohou změnit život a je jen na vás, co si vyberete.
A bohužel jako vždy převládají ty braky.


Jak se Tulačka toulala

18. listopadu 2017 v 0:20 | Tulačka |  TULAČČINY KECY
Ha ha ha.

Koukám jak brzy jsem to minule s tím blogem vzdala, víte?
 


Gastronomický buran aneb "Kydněte mi tam ještě kečup!"

27. srpna 2016 v 17:45 | Tulačka |  TULAČČINY KECY

pizza, food, and funny image
U nás doma panuje neorganizovaný chaos, a to se odráží i ve stravovacích návycích. Někdy nemáme teplé jídlo tři dny za sebou, jindy jíme týden jednu a tu samou polévku, v létě přežíváme na melounu a švestkách, v zimě zase máme k snídani, obědu i večeři chleba z máslem. Vyvinul se tedy u mě určitý typ gastronomického buranství. A že to (podle slov mého přítele který mé stravovací návyky zažil naplno) tedy stojí za to.


Jsme svými vzpomínkami

25. srpna 2016 v 12:41 | Tulačka |  ÚVAHY
coffee, photo, and photography imageNa začátku života jsme jen hrouda hlíny. Jsme poddajní a tvární. A právě první vzpomínky se do nás otisknou nejsilněji, vdechnou nám specifickou strukturu a učiní nás jedinečným.
Někdo má to štěstí, že ho tvarovaly jemné, obratné ruce...
...a jiným zase tvrdé pěsti hned na začátku zničili jakýkoliv tvar.






Závislá na kávě? Ano a jsem na to hrdá!

25. srpna 2016 v 1:23 | Tulačka |  ÚVAHY
coffee, kids, and morning imageBylo školní ráno, jedno z těch obzvlášť utahaných, pomalu se valících, při kterých má člověk pocit, že minutová ručička není minutovou, ale hodinovou. Pomalu jsem si to sunula třídou na své místo s termoskou plnou mého životabudiče - kávy. Už od dveří mě pronásledoval pohled mé spolužačky.

"Ty jsi na té kávě opravdu závislá" zamračila se na mě káravým pohledem. "Vydržela by jsi vůbec bez toho?"

Neřekla jsem samozřejmě nic, jenom pokrčila rameny - taková já jsem. Ale s Vámi bych se o svůj názor ráda podělila. Protože upřímně? Už mě tyhle řeči začínají otravovat.

Proč blogování přináší jen zklamání aneb vítejte na mém blogu

26. června 2016 v 23:08 | Tulačka |  ÚVAHY
Od malička jsem pesimistka. Nevidím sklenici poloprázdnou, vidím, že někdo půjde kolem a sklenici převrhne. Možná zrovna proto jsem se rozhodla svoje působení na novém blogu zahájit článkem o zbytečnosti blogování...

Kam dál